Prosinec 2016

Konec kouření v Čechách

11. prosince 2016 v 15:25 | Adéla C. Sova |  Míření
Nostalgický povzdech nad poetikou zakouřených pajzlů všemožných cenových kategorií jsem si odžila před dvěmi lety, když jsem přestala kouřit. Z porochňávání se v útulosti modravého kouře a pozorování jeho linoucích cestiček, se stala nepříjemná obtíž - velmi rychle jsem se po opuštění cigaret v takovém prostředí začala dusit. Většinou to vypadá tak, že mě začne škrabat v krku, přestávám mluvit, točí se mi hlava a začne mi bejt blbě od žaludku. Druhý den mám kašel, a nemluvím o tom, že všechno oblečení putuje do pračky, a sebe včetně vlasů myji ještě večer po návratu z dehtové špeluňky. Když bych si neumyla vlasy, bude smrdět i polštář a musím pak prát povlečení. Když si sáhnu do svědomí, tak tohle jsou věci, které jsem si jako kuřák neuvědomovala a nevnímala je. Proto obdivuji všechny uvědomělé kuřáky, kteří si nejsou tolik zahledění do sebe. Pro ty, kteří jsou jako jsem byla já, a o kterých nemám iluze, že by to příliš chápali - není to jen mé šáléní militantního odnaučeného nesnesitelného průdícího bývalého kuřáka, říká se tomu pasivní, v případě oblečení a vlasů, terciální kouření, takže když tak googli.

Čili novelu zákona o ochraně veřejného zdraví vítám. Jsem ráda, že se budu moct zase podívat do kaváren, které jsem měla v minulosti ráda, a kam jsem v minulých dvou letech nechodila z výše zmíněných důvodů.