Postní život

9. února 2016 v 18:04 | Adéla C. Sova |  Míření
Narodila jsem se do značně konzumního světa. Do jisté míry v něm asi žijeme všichni. Pořád něco konzumujeme. Jídlo. Technologie. Oblečení. Zábavu. Někdy všechno najednou. Až nakonec stravujeme sami sebe.


Právě proto mám tak ráda postní dobu před Velikonocemi. Chápu ji jako příležitost návratu sama k sobě, jako prostor pro to se vzdát něčeho, čeho mi není potřeba, i když to třeba mám ráda. Očistit tělo a tím i mysl. Zklidnit se, zastavit. Rozhlédnout se kolem sebe a vyčkat na příchod Mesiáše. Ať už si pod Mesiášem představím cokoliv - nabytou zkušenost, že i bez toho, čeho jsem se vzdala dokážu spokojeně žít, radost z toho, že si neubližuju, dobrý pocit, z toho, že jsem udělala něco prospěšného pro svět, ve kterém žiju.

Poprvé jsme se postila snad někdy v 15 v 16 letech. Nejedla jsem maso a sladkosti - určila jsem si poměrně přísná kritéria pro to, které sladkosti mohu a které nikoliv (podle obsahu tuku a cukru na obalech) a vyšlo z toho, že jsem nejedla téměř nic. Pořád mám v paměti, jak jsem na sebe byla hrdá, když 40 dní uplynulo a mohla jsem si říct, že jsem to zvládla.
Od té doby jsem se snažila každý rok vynechat přinejmenším maso a sladkosti. Maso šlo, se sladkostmi to bylo mnohdy horší.
V roce 2014 jsem do balíčku toho, co nebudu užívat zahrnula k masu a sladkostem ještě alkohol a marihuanu. Té jsem se takto "vzdala" naposledy, potom už jsem se k ní nikdy nevrátila. Alkohol jsem opustila loni při příležitosti Suchýho února, na který navázala postní doba a od té doby nepiju.
Pro letošní půst 2016 jsem se rozhodla, že nebudu pít ani nealkoholické pivo, nebudu pít kávu a ani jiné nápoje, které obsahují kofein a tein. Nebudu jíst ani žádné zbytečnosti - sladkosti a slanosti. Nechci jíst ani kravské mléko a výrobky z něj. A maso také jíst nebudu. To je pro tento rok něco, k čemu už se potom nechci vrátit.

Nakonec, kromě kávy, se nevzdávám ničeho, co by pro mě bylo nějak důležité a přínášelo mi radosti, naopak, vynechávám věci, o kterých si myslím, že mi nedělají dobře, a kterým se i mimo postní dobu snažím spíš vyhýbat.

Změna ale letos přijde i v přístupu k jídlu. Pátým rokem bydlím na koleji a pátým rokem konzumuju jídlo před monitorem počítače. Udělám si jídlo a pustím si film/seriál. Jím a koukám se. Ve výsledku se ale ani dobře nenajím, a ani se nepodívám na to, na co jsem se chtěla dívat. Poslední tři dny, když jím, tak zaklapnu počítač a ztlumím zvuk na telefonu. Dívám se na jídlo, jím jídlo. Každé jídlo je najednou malá hostina, malá slavnost. Děkuji za to jídlo. A cítím se potom sytá. Nemám potřebu hladit si bříško a koukat se, kde by se našla nějaká sladkost na konec. Najednou jí není potřeba. Navíc si nedokážu představit, že bych v podobném stylu jedla třeba balíček chipsů. Došla jsem k tomu, že pozorný přístup k jídlu vylučuje právě všechny tyhle blbosti. Taky to vylučuje všechny fast foody. A zahrnuje lepší plánování toho, kdy a co budu jíst. A to je také něco, co chci udržet nejen během půstu, ale i po něm.

Nechci ani konzumovat sociální sítě. Jsem ráda, že si mohu s lidmi skrz sítě psát. Být v kontaktu. Ale ještě radši lidi vidím. V sobotu jsem si nainstalovala Tinder. Teď jsem si ho odinstalovala. Cítím, že pro mě těch 40 dní bude mnohem cennějších, když nebudu swipovat doleva a doprava.

A chci se vrátit ke cvičení. Pět Tibeťanů a jóga. Prázdný aerobic sál, zdrcadla a Tom Waits. Včera jsem si byla koupit posilovenku, tak už se na to těším.

Čeká mě skvělých 40 dní. A nejen těch čtyřicet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. května 2016 v 9:10 | Reagovat

Páni, tvoje odhodlání je úžasné :-) Je skvělé slyšet, že v dnešní hyperuspěchané době jde někdo opačným směrem a kvituje to takhle dobře. Držím ti palce, ať ti to vyjde!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama