O létě po létě

5. září 2014 v 23:08 | Adéla C. Sova |  Domněnky
"Jdu sebrat okurky. Babička říkala, že už by je vytrhala ze záhonu komplet," oznamuje mi mi mamky přítel. "To víš, přišel podzim, už je čas," parafrázuju babičku, neboť mluví-li babička o trhání a likvidaci záhonů, není většího experta.
A v takových příbězích teď měsíc žiju, v neúprosné logice babiččina velení světu, kdy věci a lidi jsou a prostě tečka, v příbězích o dýních a Prostřenu a tragédiích všedního dne, jako je přesušený prádlo a zapomenutej klíč. Touha po životě se tu vystupňovává při každým zavrčení sekačky. A pak si jednu nedej. Mám svoje blízký ráda, ale žít se s nima nedá. Ten nulovej vnější intelektuální stimul totálně drtí všechny moje vnitřní stahy o cokoliv.


V neděli zpátky do Prahy, v pondělí do školy, stihnout ještě nějaké resty. Snad to půjde.
Nevím, jesti je to trapný, nebo jestli se to tak jakože běžně dělá, ale dovolia bych si vyjádřit své léto, respektive poslední měsíc, ve dvou gifech. Ty se tak jakože střídaly.

http://33.media.tumblr.com/fc55249b70e74ff1eea6bdab26e56a77/tumblr_n20bw8qrL91qbabvao1_500.gif


http://thecampusconnect.com/wp-content/uploads/2014/07/tumblr_mnmo4tt2sl1s3an0xo1_500.gif

Pak by se tam ještě hodil jeden, který kombinuje celou řadu činností, které třeba i mohou být produktivní nebo vzdělávací, s oborem mého studia ale nikterak nesouvisí a ke splnění studijních povinností mě nikterak neposouvají

Ale zase, abych nebyla tak zážitkově monotónní, tak se staly nějaký věci. Pár večírků, pár milých setkání, dvě praxe, bohaté za zážitky, legrace v kavárně (kde jsem vlastně asi skončila, a vzkazuji tímto všem, kteří mě opět nestihli navštívit, ať se nebojí, že si najdu brzy práci v jiné kavárně), koukání na zataženou oblohu s fhsákama, týden s báječnou Bárou na její báječné chatě.

Připadám si divně roztříštěná a nesourodá. Přes léto jsem bydlela na Švehlovce na třetím patře. A když jsem se potřebovala dostat dolů po schodech, míjela jsem dveře, kterých je nápis "ŽIJEŠ PODIVNEJ PŘÍBĚH". A nebylo rána či dne, kdy bych to těm dvěřím dokázala vyvrátit a nesouhlasit s nima. Musím se přestěhovat zpátky do prvního patra, pak už nebudu chodit kolem takovýhlech prorockých dveří a vesmír a já v něm se hodíme do klidu.

A taky mě napadlo, že začnu dělat komiks sama o sobě. Bude to takovej terapeutickej pokus, jak se vyrovnat sama se sebou. Tak se těšte na moje selfíčka, jsem na ně machr už od patnácti, kdy ještě nikdo nevěděl, že se to jmenuje selfíčko a všichni tomu říkali tatrapnáfotkakdyžtěnemákdovyfotitatysefotíšsamapředzdracadlemjakodylina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete existencionální komiks plnej selfíček?

ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama