Květen 2014

Navzdory slibům

28. května 2014 v 13:11 | Adéla C. Sova |  Komix
Ano, psala jsem, že s komixy končím.
Ale Adéla míní, Kubíček mění. Přišel totiž za mnou s tímto komixem, který sám vytvořil, byl dost nejistý a říkal, že tomu něco chybí.

Nehledě na to, že komix tady funguje i jako projekce nějakých Kubíčkových představ.

Tak jsem komix přetvořila, tak jak to skutečně bylo.

Poslední dva komixy o lásce

22. května 2014 v 23:07 | Adéla C. Sova |  Komix

Bouřky a deště

22. května 2014 v 22:55 | Adéla C. Sova |  Míření
První letní zkouškové na lékařské fakultě. Skoro tady. První salát z babiččiny zahrádky, první sedmikrásky na chut a pomněnky na koukání, první klíště a první spálení od sluníčka. První a poslední věci.
Tolik neklidu a promrhanýho času.
Tolik prospaných dnů.
Přestala jsem pít, abych utišila duši, ta se maličko snad utišila, ale démoni neodešli.
Taky jsem si nanešla jinej způsob, jak se vídat a bavit s lidma jinde než v hospodě. Takže nejsem moc vidět.
Ale budu ted pracovat v kavárně, takže se asi ještě nezblázním.
Ona opilost je taková víc kolektivní samota, jestli rozumíte. Ve střízlivosti je člověk sám a solitér.
No, solitér taky hraju. Poslouchám audioknihy. Uklidnujou mě. Sbírám šutry a vyrábím z nich šperky. To mě taky uklidnuje. Rozčiluje mě, že mi nejde napsat háček nad malým en. Jen nad velkým. Ň. Tak abych se nakonec neuklidnila moc. Neuklidila.
Po těch třech letech v Praze jsem došla k tomu, že velkoměsto mi nesvědčí. Svírá se mi tam srdce. Na maloměstě se zase člověku snadno zvedá žaludek. Takže těžko vybírat. Stále pendluju, tam i tam, všudezdejší, nikde doma. Jenom trochu.
S Kubíčkem je to víc strastný než radostný. Mohl by z toho být stoh komixů, ale už ani to se mi nechce.
Jsem ze sebe poslední dobou nějaká nesvá. Nějak nevím, jak mám žít, tak se kdyžtak nedivte, že jsem nějaká nervóznější.