Íhahá

27. února 2014 v 3:51 | Adéla C. Sova |  Domněnky
Veronika mi říkala, že rok koně se vyznačuje tím, že si člověk může vybrat, jak ho prožít. Jedna možnost je na tom koni jet, druhá je se jím nechat převálcovat. Nemyslím si, že být usmrcen koňskými kopyty je zrovna příjemná smrt. Jistě je to tragédie, ale rozhodně to není nic hrdinského, nechat se ušlapat koněm, byla podle mě vždycky trochu lůzrovina. Když říkám vždycky, tak mám na mysli doby jako 19. století, doby Přemysla oráče i doby Promethea, Oddysea a pánů té doby. Lepší než být udupána koněm, to už by bylo lepší se nechat loni uštknout hadem.

Což se možná i stalo.

Ale teď dost usilovně myslím na to, aby mě ten kůň nesemlel. Zatím neříkám, že na něm jedu. Mám spíš pocit, vedle něj běžím, s jazykem na vestě, snažím se naskočit, ale úplně mi to nejde. Ale nemůže být každý den jízda na koni. Čili věřím, že to je celé jen otázka času, než na tom koni pojedu. Samozřejmě pohybujeme se teď na poli metafor a metaforických představ. V těch jsem asi jako Libuška, ale abych byla upřímná, jednou jsem na koni jela a vypadalo to takto.

Začaly se dít věci a Veronika říkala, že to je tím koněm.. Kuň neotálí, chce mít všechno vyřešený rychle a rozhodně. Kůň se rozhodne, doleva, doprava, rovně, ale nikdy všemi směry. Nerozpůlí se, nesedí na dvou židlích. Což je přesně to, co děsně potřebuju.

Zatím mě tedy kůň baví. Přece jen, je to sympatické čtyřnohé zvíře. V poslední letech mě na poutích nejvíce interesovaly stánky s alkoholickými nápoji, avšak jako dítě jsem vždy toužila po jízdě na poníku. Máma mi to nikdy nechtěla dovolit, říkala, že to jsou vyhozené peníze a hlavně, že budu smrdět. Když se mi ale po letech podařilo se na koni svést (viz v pořadí druhý odkaz), za asistence již zmíněných alkoholických nápojů, musela jsem dát matce za pravdu. Fakt jsem smrděla.
Konec popisné autobiografické vsuvky.

Napadá mě, že na tomto místě bych mohla demetaforizovat koňská témata. Ale nechce se mi.

Jediné, co bych ještě chtěla dodat je to, že je poněkud cool a in se vysmívat všem astrologiím a přidruženým ezo věcem, na vše mít zdravě racionální pohled, takže budu dál veřejně předstírat, že se jim také vysmívám. Přece jen stačí, že jsem ta s dlažebníma kostkama. Čili končím i astro koutek.

V příštích týdnech se můžete těšit na další díly komixu Ze života s Kubíčkem a pak na první díl Sexu v městysu. Prozradím jen, že rozhodně nejsem Carrie, i přesto, že mám blog a píšu poezii a nově i divadlení hru (kterou nikdy nedopíšu).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama