O zmatenosti, změnách a pozitivech

17. března 2013 v 0:29 | Adéla C. Sova |  Stimulanty
Dívám se kolem sebe a na sebe, na svoje kamarády a blízký přátelé, a mluvím teď o svých vrstevnících, a pak se dívám zase na sebe, a zase na ně, a kde jsem já, a kde jsou oni? Na koni? Na jachtě? Máme v ruce lístky na všechny večírky světa?

Leda hovno, přátelé.
Přijde mi, že ač se v mnoha případech lišily naše cesty punkovými léty a pro některé třeba ani nebyla tak punková, najednou se dostáváme do bodu, kdy se scházíme všichni - všichni se scházíme v době nečasu, kdy není čas pomalu ani na dejchání, kdy představy o životě dostávají na prdel každý den a kdy se rozhodujou velký věci a dějou se životní mezníky a nikdo neví, co s tím.
Poslouchám Amy Winehouse, můj muž usnul už před několika hodinama hned po večeři, kterou jsem uvařila, a která byla nejen poživatelná, ale i chutná a za tu dobu, co spí jsem stihla vypít láhev vína a uvědomit si, jak mi je takhle peciválovsky v sobotu večer v klidu doma dobře. Což bych do sebe nikdy dřív neřekla.
Po letech já nejsem já, ale někdo jiný. Já je někdo jiný. Poslední týden a kousek jsem hledala klid a pozitiva. Klid jsem našla. Je mi vlastně dobře v tomhle svým životě, kterej ani nepoznávám a ze kterýho jsem zmatená a tu novou holku, kterou jsem dřív neznala mám vlastně celkem ráda. Ale já jsem se měla ráda vždycky, to je přece jasný a všichni to víme.
Možná ze mě mluví Müller Thurgau ve slevě z Alberta za 67,-, ale co já vím. Vystřízlivění a kocivina přijdou případně ráno a tak si tuto milou vlnu s dovolením dočasně ponechám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama